Tabitha Mallory

Tara Mallory - matka, za svobodna Eagleton , pekařka

Lucius Mallory - otec, bývalý voják, spisovatel a pekař (přišel o nohu) 

Tabitha, drobná blondýnka, velké srdce. To může být kdekomu jasné už od prvních chvil, co s ní mluví. Mnozí se právě u tohoto zastaví a dál nepátrají, vidí ji jako osobu s dobrým srdcem, ale o víc se nezajímají, nestarají. Možná to bude tím, že se na první pohled nezdá ani tolik zajímavá, prostě obyčejná holka, co je na tom zvláštního? Jenomže toho ukrývá mnohem víc, než se zezačátku zdá.

Když mluví, většinou hodně gestikuluje. Občas vypadá trochu jjako kdyby dostala záchvat, zejména když je rozzuřená, což se mimochodem nestává moc často, nebo něčím hodně rozhozená. A zase když zrovna nemluví, má pořád tendenci kousat si spodní ret, nebo si hrát s pramínky vlasů. Těžko říct, jestli tím udržuje, nebo odvádí svou pozornost, možná tak trochu obojí, ale to už je nejasné. 

Je určitě jedním z těch lidí, kteří vám řeknou všechno narovinu, ale jakmile se jedná o jejich vlastní pocity, ještě si dvakrát rozmyslí, jak moc sdílní budou. Není to nic špatného, jen se tak snaží chránit. Dokonce si to sama o sobě ani neuvědomuje, je to pro ni už docela obvyklé. Pokud jí něco přijde vyloženě jako blbost, nebo se jí nelíbí, jak se situace vyvíjí, vždy se mileráda ozve. Umí se sice podřídit, do ano, vlastně je docela přizpůsobivá, ale ne vždy dokáže vše jen tak zkousnout. Je přeci jen stále taky lidská bytost a její trpělivost má nějaké hranice, což je taky docela dobré vědět. Vydrží toho opravdu hodně, dost věcí vám odpustí a i když ji budete sebevíc štvát, nebude kdovíjak výrazně reagovat. Většinou se ale časem stáhne do tišší formy, když to hrozné chování pokračuje, už jen odsekává a není s ní moc řeči. Nevynadá ale do chvíle, kdy její pohárek trpělivosti přeteče, to potom taky dokáže vybuchnout jako sopka, velmi nebezpečná sopka. Nicméně to nebývá zvykem, je opravdu člověk, který většinou zachová chladnou hlavu a věci přejde, jako by mu byly jedno, i když ji některá slova mohou zranit, urazit, nebo rozzlobit. Navenek to dá znát až po čase. Ale mimoto je vcelku přátelská, tedy ne, že by měla potřebu chodit za každým druhým člověkem, kterého potká a snažila se s ním navázat přátelský vztah, to určitě ne. Je spíše otevřená možnostem a když už se naskytne nějaká příležitost, ráda si přátele udělá. Nutně jich kolem sebe nepotřebuje příliš velké množství, stačí jí pár dobrých přátel, kterým bude věřit. Důvěra se u ní nezískává tak snadno, spíš časem, ona je naopak ale velmi důvěryhodný člověk. Z nějakého důvodu v lidech vzbouzí pocit, že jí můžou věřit, je totiž čestná, tajemství by nikdy nevyzradila a svým způsobem má také tu ženskou empatičnost a schopnost vydedukovat z pár slov pocity, které člověka tíží. Je sice docela špatná v utěšování, alespoň to si myslí, ale snaží se alespoň trochu pomoct. Posluchačka je vskutku výborná, možná je to i lepší, než kdyby mluvila ona sama. Sice se občas zdá jako extrovert, který nikdy nesklapne, ale to bývají pouze velmi výjimečné situace. Zase ví, kdy má být zticha a poslouchat, to dělá zase často. Naslouchá lidem, naslouchá přírodě, větru i vodě. Cítí se potom víc volná, vzbuzuje to v ní pocit štěstí, pokud je šťastné i její okolí. No když není, její pocity rychle ochladnou a s nimi i ona sama. Je citlivá a vlídná, jemné stvoření, nicméně to neznamená, že nemůže být i opakem. Jde především o situaci, ve které se nachází. Když se stane něco, co ji zasáhne, nebrečí ani nenaříká, jen přemýšlí a čeká, kdy to přejde. Ve většině situací je ale taktní, nechce nikomu ublížit. Božínku jen to ne. Má naprosto jasno v tom, že nikomu nechce ještě víc přitížit, někteří lidé jsou citlivější a rozhodí je kde co. Ona je sice také citlivá, ale tolik to neprojevuje, je vlastně docela klidná a zdá se, že také vyrovnaná. Zdá se. Každý má přeci nějaký ten bod zlomu, správně? Ten měla i ona, bolelo to, vlastně to bylo téměř nesnesitelné, ale přesto tady stojí a napovrch se zdá, jako by se ani nic nestalo. Stále má nějaké sebevědomí, není arogantní, ani domýšlivá, spíše má takové to zdravé sebevědomí. Je to dobře, ne? Člověk potom nepropadá, nebo alespoň většinou.  Stane se, že je k sobě poměrně kritická, ale chce se jen zlepšovat, posunout se dál. Nic se nemá přehánět, že ano. A to ani nedělá, ví, že všeho moc škodí. Dokáže také uznat svou chybu, omluvit se člověku, který si její omluvu zaslouží. Nestává se moc často, že by někomu ukřivdila, ale ojediněle? To ano. 

Občas se trochu zdá, že má k přírodě lepší vztah než k lidem. K přírodě, ke zvířatům. No taky jak kterým. Není ale pravda, že by raději byla v přírodě, než s přáteli. Něco jiného už potom je být s přáteli v přírodě. Procházet se po lesích, loukách, nebo při jezeře. Možná tam nejvíce. Samozřejmě, že je vše veselejší, když není sama, ale občas i to potřebuje. Být sama v přírodě, získat novou energii, protřídit si myšlenky a vše si trochu urovnat. Jedna z věcí, která na ni docela působí, je prostředí. Když se lidi kolem ní smějí, občas se uchechtne taky. Když jsou smutní, nejásá. A pokud je sama, vnímá náladu visící ve vzduchu. Například počasí na ni má vliv. Jenomže to částečně snad na každého. Když je vše pochmurné, nechce se jí nic dělat, ale sama sebe se snaží přemluvit, aby se zvedla, přemohla svou lenost a přiložila ruku k dílu. Je vytrvalá, vždy se snaží rozdělanou práci dokončit, no je také zodpovědná, ač vůči sobě poněkud náročná. 

A tak, když už ji člověk pozná, není tak obyčejná, že? Být v její přítomnosti znamená většinou užívat si přírody kolem. Nikdy moc dlouho nevydrží na jednom místě, raději se prochází, nebo ještě lépe, plave. Usmívá se, když má důvod, no a občas jen tak, aby někomu zvedla náladu. Nedá se popsat jako velký extrovert, ale ani k introvertovi bych ji nepřirovnala. Je zkrátka...no, Tabitha.