Mairorn
Na první pohled obyčejný kus země se spoustou zeleně, mírnými kopci, nepříliš rozlehlými lesy a menším pohořím na severo-východě. Avšak toto království v sobě má daleko víc. Jako jediné ze všech zemí kontinentu nemá v žádném svém koutě magii, byť tomu tak dříve nebývalo. Ti, co tuto zemi navštíví na první pohled poznají, že jí schází magická záře pro všechny ostatní tolik typická. Avšak i Mairorn má, co nabídnout.
Východní Tichý les
Na rozdíl od fiplinské části tohoto hvozdu je ta východní, Mairornská, mnohem nepřátelštější a rozhodně ji nechrání magické ticho. Těžko by tu někdo hledal svěží zeleň, namísto tmavé, která značí stáří a únavu lesa. Je též oblíbeným lovištěm, proto si nese ponurou auru, která působí na další míře nepřátelství a hrozivosti tohoto kdysi krásného místa. I zvířata tu pomalu chřadnou, ale dobrá věc tu je, že jen s těší narazíte na něco magického, ať už se jedná o mírné tvory či příšery.
Mairornské pláně
Většina území tohoto království je tvořena kopcovitými loukami, jež jsou protkány sítí potoků a malých říček. Vítr se tu prohání po rozlehlých pastvinách i polích, jež zaručují Mairornu soběstačnost, kterou si vybudoval, aby nemusel mít nic společného s vílími rody a magií. Podobně jako v druhé lidské říši jsou po tomto území roztroušeny vesnice a tábory pastevců, jež se přesouvají z místa na místo se svými stády krav, ovcí a také koní.
Pláže moře Hey
Od severního pobřeží přes západní se až k Tichému lesu táhnou písečné pláže, jež slouží četným přístavištím jako odpichová zóna, ale poslouží i jako rekreační místa pro lidskou šlechtu, která chce na chvíli zapomenout na intriky krutého dvora a upustit páru. Naleznete tu spousty hostinců, neojediněle i lázně, které nabízí vytoužené blaho. Ani vody nejsou k zahození. Korálové útesy jsou pastvou pro oči a také domovem mnoha krásných ryb, které zážitkům také neuberou. Jedná se o nejmírumilovnější místo čistě lidské říše.
Pocemarská vrchovina
Zdejší hory nejsou nikterak vysoké a už název pohoří napovídá, že ten, jež mu ho věnoval, ho nepovažoval za víc než lehce přerostlé kopce, ale nijak to nesnižuje jejich význam. Sněhově bílá skaliska jsou pro svoji nevelkou výšku bezpečná a stala se domovem duchovenstva, přesněji potom kmene Pocemarů, u kterých nemálo lidí hledá očistu od všech hříchů, před posledním odpočinkem. Avšak, kdo se nedrží stezek a vydá se na vlastní pěst, nemusí se již nikdy vrátit. Snad mu jen útěchou pohled na krásu, v podobě nezkrocených horských řek nebo snad luk ve vyhaslém vulkánu, kterou nikdo nenarušil.
Zandila
Město obehnané železnými hradbami na vrcholcích posazené oštěpy ze dřeva jasanu. První znamení nenávisti vůči vílám a veškeré magii. Každý dům má místo okenic železné mříže, když jeho majitel nechce být vyhoštěn z města, ne-i z celé země. Samotný palác nechala současná královna pobít železnými pláty a v celé jeho budově se nenajdou dveře, které by nebyli z jasanu. Až na tyto drobné detaily je však Zandila celkem hezká a rozvíjí se zde i kapka umění a barev, jež oživují studené kovové město.