Illivenas
Slunné území plné života a také míru. Země vzkvétá pod rukama moudrého vládce a snad to i vypadá, že vrací slunci jeho záři a žár. Ohromné říční toky přináší život a jejich břehy jsou oázami v pouštní krajině. Leč by si někdo mohl myslet, že v poušti nic nepřežije u zdejšího obyvatelstva je tomu skoro naopak, jen málo která víla z Illivenu by si dokázala představit, že by se do něj už nikdy nevrátila. Písek, slunce a řeky jsou doménou této země.
Oáza souříčí Čtyrech
Čtyři životadárné řeky protékají pouštní krajinou a vláha, kterou zemi přinesli, jí dala život. Vysoké pralesní stromy zapustily své kořeny a rozrostla se tu dechberoucí flóra. Pestrobarevné květy, ale čas od času dokáží být i nebezpečné, některé masožravé, jiné zase s jedovatým pylem, či nektarem, avšak ta krása za risk kolikrát stojí. Stejně tak by si měli návštěvníci oázy dávat pozor i na zdejší founu, čítající kočkovité šelmy, ale i prachbídné hmyzáky, kteří jsou kolikrát horší. Avšak jsou zde i naprosto neškodní tvorové, mnohdy i nápomocní.
Východní polopoušť
Moře písku zde pomalu nahrazují trsy odolných trav a nějaké ty odolné rostliny jako jsou kaktusy ba dokonce zakrslé keře, jež poskytují stín malým hlodavcům. Také je tu daleko více kamenů, na kterých se častokrát vyhřívají nebezpeční hadi. V tomto prostoru je daleko těžší se schovat, převážná rovina zasahuje až k hranicím Cyry, i lehce přes ně. Nic moc se tady nenajde, jen velmi houževnaté rostliny a zvířata.
Řeka královny Illivenas
První vládkyně říše, kdysi se svojí armádou bránila řeku při válkách s železozubými. Řeka byla uhájena, avšak vítězství nikdo neoslavoval, neboť lidem milovaná Illivenas při něm zemřela a s ní i zem okolo řeky. Břehy netvoří nic jiného než kámen, který nic nerozbije a nikdy se nezlomí pro vzpomínku na odvážný život, který tu byl zatracen. Řeka se stala symbolem a taky poslední cestou všech vládců Illivenu, na jejímž konci je čeká ta první, co jí prošla. Všichni vědí, že tato řeka má silný význam.
Xibramská poušť
Vysoké písečné duny obíhají svůj hlavní střežený poklad v podobě hlavního města a chrání ho. Kdo není vítán nebo kráčí do města se špatným úmyslem, toho duny nepustí a pohltí ho uvnitř své pasti, ať už se jedná o tekuté písky nebo silnou písečnou bouři, která nepřítele pohřbí zaživa. S pouští není radno si zahrávat, jelikož je očarovaná mocným kouzlem, jež úspěšně brání všechny, co žijí přímo v Xibramu.
Plamen Života pouště
Hluboko pod hlavní město vedou točité kamenné schody. Tisíc schodů vede až do chodby, která končí kamennými dveřmi, za kterými se ukrývá skutečný poklad. Plamen, který nikdy nedohoří, dokud nepadne poslední Illivenasan. Ani jeden občan této země si nenechal ujít pohled na tento klenot náležící jejich zemi.
Xibram
Město uprostřed pouště, vystavěné z tmavého pískovce a i samotného písku, který je všude kolem. Už spoustu let je to město míru a rozmachu, který se mu snaží dodat budoucí vládce. Nikomu tu nic nechybí. Studně dodávají obyvatelům vláhu a pověřené víly denně vozí jídlo z nedaleké oázy souříčí Čtyřech. Město je také významným a proslulým svými hudebními koncerty, které skoro jako tradici zavedl Oldir Baldimor.