Narodila se v Illivenas do vcelku rozrostlé rodiny. Což není něco tak úplně obvyklého. V její rodině však panuje utkvělá představa, že všichni mají držet spolu a to včetně opravdu vzdálených příbuzných či dokonce příbuzných jiného druhu, jelikož se v minulosti v její rodině objevil případ, že druh nebyl právě Torryn, jako všichni ostatní. Dětství měla vcelku poklidné, když vynecháme menší lumpárny a následné problémy z nich ze kterých víceméně nikdy nevyrostla. Nikdy jí nějak zvlášť nic nechybělo. Její vzpomínky jsou naplněné smíchem a hovorem. Spousty, spousty hovorů, jak je u nich zvykem. Samozřejmě, že vždycky nebylo všechno zalité sluncem. Objevily se i hádky a neshody. Sem tam nějaká ta bláznivá zamilovanost, která vyprchala stejně tak rychle jako přišla a zanechala za sebou nějakou tu bolest. Nic z toho se však nijak nevyhrotilo.
Asi nejbolestnější vzpomínka ze všech je ztráta otce, který byl špehem království, ve kterém žijí a byl při své práci odhalen. Nikdo jí nikdy neřekl nic víc, i když se to usilovně snažila zjistit.

Další kapitola jejího života – a to ta nejnovější – začala ve chvíli, kdy ke dvoru dorazila návštěva z Keratského království. Na oslavách, které se tam konaly, vystupovala její vzdálená sestřenice a vládce Keratu vyjádřil přání mít někoho z jejího druhu u dvora pro ten líbezný zpěv. Tak se stalo, že Alassëa, její matka, byla předvolána před vůdce. Ten vyjádřil žádost, aby někdo z jejich rodiny odcestoval do Keratu a bylo tak splněno přání tamějšího vládce. Jelikož je celá rodina k té vládce připoutána přísahou ještě zdob než přišli na ostrov, tak nebylo zbytí a musel být vybrán někdo, kdo se tohoto úkolu zhostí. Matka samozřejmě vybrala Ettelwen s tím, že jí to pouze prospěje a nad jejími protesty pouze mávala rukou. A tak se stalo, že se Ettelwen octla u dvora v království Kerat pevně odhodlaná nenechat se tamním prostředím změnit.