Atlas je muž moha tváří. Můžeme říci, že se ke každému snaží chovat vřele a mile. Snaží se. Ale sám si třídí lidi podle toho, jak mu jsou sympatičtí a končí to tak, že většinu nemá moc rád. K lidem, kteří ho plně podporují a které si oblíbil, se chová vážně mile, občasně až moc. Udělá pro ně skoro cokoliv, jelikož jim důvěřuje a klidně by za ně položil život, avšak těch lidí na světě existuje jen pár- občas je záhadou, zda vůbec existují. Pak tu jsou lidé, které zná a celkem se o ně zajímá. Chová se k nim upřímně, mile a nijak s nimi netráví čas, a protože každý má někoho, kdo mu není sympatický, tak i Atlas má pár takových jedinců. No, pár teda ne. Většina lidí, které zná, se mu hnusí a opovrhuje jimi, ale ví, že kooperace je v boji snad nejdůležitější. Proto se je snaží poznat, zjistit jejich slabiny. Mluví s nimi, pamatuje si to, dokonce se i občas zasměje, avšak nikdy plně nepřizná jak nepříjemní a nesympatičtí mu mohou být. Nepotřebné jedince se snaží ignorovat, tedy pokud může. Jestli někdo chce mluvit s ním, tak ať udělá první krok, on nikdy neměl ve zvyku začínat nějakou konverzaci či navést oční kontakt, a i kdyby jej někdo k té promluvě dokázal přesvědčit, určitě vyhráno nemá, tento muž je totiž celá jedna velká překážka. Nenávidí zrady, ani ty nejmenší. Když už ho otevřít dokážete, tak vás již zcela bere jako svého, jako majetek. Každou malou chybu tvrdě trestá ignorací a nezájmem k dané osobě a věřte, to on umí nejlépe. Je mu pak, co se děje, jednoduše už nejste součástí jeho příběhu a pro něho již neexistujete, ostatně jako většina osob. Pak tu je ještě žárlivost, další jeho výrazná podstata. Vše svého si hlídá do nejmenšího detailu a každičká nejmenší věc, která není pod jeho kontrolou, se trestá. Za ztrátu nesmutní, ne, to není on. Smutek, jedna z věcí, kterou si stále hlídá, nenávidí to. Každou ztrátu se snaží nahradit a je mu jedno, jak toho dosáhne, on totiž změny nikdy neměl v lásce. V dětství ztratil kamaráda, našel si nového, ztratil hračku, našel si novou. Nedokáže se vyrovnat se změnami v jeho životě, stále si přeje býti malým klukem, kdy měl ještě vše v hrsti, zatímco teď se mu i síla sesypává z moci. Je to velký myslitel, ač ne poněkud chytrý. Stačí mu pouhá jedna věta, aby se zaměstnal na hodinu přemýšlením, stačí mu jeden pohled a už má na vás svůj pevný názor. Takový byl odjakživa, tichý, držící se stranou. Před společností se nestyděl, ani se nebál, kromě mysli totiž využíval i oči. Pozoroval vše kolem sebe, květiny, jak pomalu kvetou, poté jak zase uvadají. To stejné pozoroval v lidech, to, jak se v nich vyzdvihlo to štěstí, které o pár chvil zase pomizelo jenom proto, aby se mohlo znovu probudit kvůli nové osobě. Proto se mu možná vyhýbá, protože ví, jak falešná iluze to je. Jak to všechno, i to nejhezčí, nakonec pomizí. Ale sám by musel přiznat, jak milý pocit to je. Není uzavřený, je to otevřená kniha neznámého jazyka, dokážete v něm listovat, avšak nikdy mu neporozumíte stejně, jako on chápe sebe. Podobně se také tak chápe, jako knihu. On samotným je svým dějem, všechno a všichni ostatní jsou jen vedlejší. Když mu ze života zmizíte, jako byste neexistovali, když ho naštvete, tak on ví, že se to vrátí- zlo bude přeci vždy poraženo. Nevychovaný také není, dokáže pozdravit, pousmát se, něco pronést. V minutě se dokáže změnit, třebaže se objeví přítel. To se z minuty na minutu stává z Atlase úplně jiný člověk, ve slovníku se mu najednou objevuje kategorie pozdravů a vlastně i celý slovník, který mu za normálních okolností chybí. Po odchodu se zase dokáže vrátit do své obvyklé nálady, to je pak většina kolem něj překvapena. I když on sám ostatní dokáže vidět jako kupu nechutností, nebo naopak jako záchranné lano, ostatní by v něm viděli jakéhosi bojovníka, který se bojovat sám za sebe, dál od ostatních. Jsou na omylu. Nikdy to nebyl člověk zcela samostatný, lidem se vyhýbá z prostého důvodu, má se priority a socializace je někde na konci se štěstím. Ne, že by se šťastně nikdy necítil, avšak své důvody má. S komunikací mívá vážné problémy, v konverzaci je však zcela upřímný a občas i něco více, nač by přeci lhal? Lež odjakživa nenáviděl, ač v ní vidí velkou moc manipulace, to on však nepotřebuje. Stačí si sám. Možná některým teď připadá jako nelítostný člověk, bez emocí. Beze strachu a bolesti. Mýlili by se. Připadat tak může, avšak někde hluboko ve své povaze se pohybuje pravý Atlas, základ, ze kterého se ovíjí další a další vrstvy jeho povahy. Jako brnění. To nejcitelnější, kterou před všemi chrání. Tam si uzamkl všechno, co mu je drahé, každičkou věc, kterou nikdy nechce ztratit, bolest, na kterou nikdy nesmí zapomenout. Slovo 'láska' mu není hodně povědomé, přeci jen je to voják a jedinou věc, na kterou se jeho mysl může těšit, je pád nepřítele.